Předsvatební focení Simone a Olega v Praze
Asi nikoho nepřekvapí, že jako svatební fotograf si fotocení zamilovaných lidí naprosto užívám, zvlášť když se celou dobu bavíme a máme možnost fotit na super místech.
Na historickém centru Prahy mám rád to obrovské množství zákoutí, která lze jak pro svatební, tak předsvatební fotografie využít.
A právě předsvatební focení v Praze se Simone a Olegem vám chci dnes ukázat.
Tohle předsvatební focení jsme neplánovali nějak extra dopředu, vlastně původně nemělo být vůbec. Ale protože byla svatba Simone a Olega kvůli pandemii Covid-19 odložena, rozhodli se užít si právě předsvatební focení jako malou náhradu.
V Praze bylo v době focení minimum turistů a například u Lennonovy zdi jsme byli téměř sami, což jsem zažil jen párkrát v životě a rozhodně to nebylo odpoledne v turistické sezóně.
Celé focení jsme začali na Malé Straně u kostela Panny Marie pod řetězem, kde měl být původně jejich svatební obřad.
Když se mě někdo zeptá, jak vybírám místa pro focení, tak to opravdu není tak složité. Mám rád na svých fotografiích jednoduchost, abych vyzdvihnul ty, které mám před objektivem. Proto nám například z celého kostela stačila jen zeď a trochu stínu, abychom vytvořili super fotky.
Poté jsme se vydali ke zmíněné Lennonově zdi, barevné nástěnné malbě, která symbolizuje mír a lásku. Její barevné podání vyloženě vybízí k focení veselých a vysmátých fotek.
A my měli opravdu štěstí, že v době Covidu tam nebyli téměř žádní lidé. Normálně jsou u zdi vždycky davy.
Snad žádné předsvatební focení v Praze by nebylo kompletní bez fotek z Karlova mostu, kde jsme celé focení taky zakončili.
Nádherný výhled na staré město je pro mnohé fotografy takovou symbolickou kulisou a i když se jí většinou právě kvůli davům lidí snažím vyhýbat, tentokrát jsme neodolali.
Kolem a kolem předsvatebního focení Simone a Olega v Praze jsme si to fakt užili. Od historického kostela Panny Marie pod řetězem, přes zářivé barvičky Lennonovy zdi až po Karlův most to je opravdu jen kousek, pár minut chůze. A přesto jsme tady strávili dvě hoďky, kecali jsme, smáli se na celé kolo a u toho udělali sérii fotek.
A já jako svatební fotograf jsem se od té doby těšil na jejich svatbu ještě víc, jestli to vůbec bylo možné. Mimochodem se z ní vyklubala boží párty, o které si povíme příště.
Jindřich
